Nejlepší webový portál na čekém internetu?

 

Borec týdne     To co se nepodařilo mně, to se podařilo Kamylovi. Pozor, to není hrubka, to jen dostal takové jméno do emailu a už se mu tak říká. A tak vyhlašuji Kamyla borcem týdne, neboť v to co každý z nás už ani nedoufal, je konečně realitou. Bandita Rony, tedy já, i s veškerou snahou o získání pronájmu bazénu v lázních (jak bylo na stránkách uvedeno) za účelem výuky eskymáků, neuspěl. Okouzlit svojim šarmem úřednici již není čím. A co duševní krása? Pravda, ta není vidět. No, tak nic. Vše je ale jinak, přátelé. Pravda je, že v době kdy se měla výuka provádět je sanita. A právě zde Kamyl zabodoval. Popadnul telefon a vala, eskymáci jsou. Kde a kdy, to již bude brzy oznámeno v rub.kalendář akcí a na Hydru. Zatím to je ale v tajnosti a nechceme to zakřiknout. Jako další dobré zprávy jsou pro veřejnost ty, že se bude eskymovat pouze v sobotu dopoledne 2 hodiny a cena půjde dolu.  zapsal : bandita  borec týdne Kamyl           Zdarec přátelé, škrábu Vám do plachty zprávu o finálu naší pařmenky. Jak informovanej čtenář góme, jde o naší místnost na scuky. Fachčím přes týden po světe a na svůj burg mám pramálo času. Ale aj tak se pařmenka dobóchala ke svému finálu. No, pravda k částečnému. Sotva jsem zavézl stojan na víno a zobání, Kam(y)l začal gómat o přestavbě. Baroko jsem hned zařízl. Jasno se v moment ukázalo - gómal o proražení hlavní zdi a po vykutání bůra přes pět pětek kubánců sajrajtu jílového, zbóchat z cihel bytelnej sklípek. Samo že s klembou a krbem. Též jsem před dávnem o tém gómal a páč vlastní řád práce za rubání tohoto sajrajtu, hned jsem to zařízl. Ono přeházet bez půl kubánce 352m3... huč do někoho. Ale Kam(y)l se nedal. Upsal se, že se to zbóchá. Prý je nás habakuk a na vykutání dondou všici. No, ja. Jaro vokáže jak to se slípkem bude. Nésů žadnej zedňál, ale již jsem svůj burg zmákl. Tož klípek zbóchám též. Záleží eném na tém vykutání, na to již nemám fortel.  nádražní hodiny ukazují čas jak přicházejícím, tak odchazejícím          blíže je to k pípě, jak na nejzápadnější výběžek Irska okno na pravo příjde vybourat a tam bude vstup do sklípku           nafasováno a připraveno k závěrečné vodácké rozlučce                 kde je ten prďula, co tu čepuje to pivo?                                                   na toaletu je to jen pár kroků... ...a  zpět k pípě.               Prakticky to nic nezmění, ale... Jak už se každý doslechl, jedné z nejkrásnějších řek Rizzanese na Korsice dotlouká srdce. Nepomohlo ani celosvětové hnutí vodáků, petice, demonstrace. Je pravdou, že naděje umírá poslední a proto je třeba ještě bojovat. Na 20.prosince je plánovaná po celém světě vodácká demonstrace. Vodáci celé naší planety se sejdou u některé říčky, řeky či veletoku a společně při splouvání či pouze posezení u techto toků, vyjádří svůj nesouhlas se stavbou přehrady na tomto toku. Ano, Korsika je daleko, ale pokud si nebudeme bránit společně své toky, za čas budeme brázdit jen stojatiny. Každý, komu není osud této řeky a dalších řek volný, něchť se přidá! Ať už zúčastněním na naší akci, jiné organizované, či své! Každý jedinec, který se přidá dokáže společně vytvořit lavinu. CKO HARFA severní konference a SLAVOJ Severotuk podpoří celosvětové hnutí za záchranu tohoto toku dne 20.12. svou hlučnou demonstrativní jízdou po Bílině. Pokud chceš podpořit naše řady, doraž v 10:00 hodin do obce Rtyně nad Bílinou ke kamennému mostu odkud se začíná splutí. Veškeré další info o podpoře a splutí na bandita@kajaky.cz  Pokud se ani tak nepodaří tuto řeku zachránit, budou ti co si neváží klenotů této planety o nás vědět!!!           zůstane zachována ???          Eskymo s oslavou přirozenin ve znamení krys   Tak jako na každé sobotní eskymo, tak i na toto sobotní eskymo se každý pádler těšil. Snad jen o něco více. „To snad“, bylo u každého informovaného účastníka s velkou dávkou škodolibosti – ale v dobrém slova smyslu. Náš dlouholetý člen a kamarád Kam(y)l slaví v nadcházejícím týdnu ( pro pracující  všední den ) své kulaté přirozeniny. Toť se ví, že každý si v tak slavný den nemůže nechat ujít možnost si sám přiložit to své polínko. Jak je šance, musí se hned využít ! A využilo se . Netušící oslavenec byl jat a hned mu mělo být dáno pár hoblů. Leč Kam(y)l snad  náš záměr vytušil a hodlal nám prchnout, avšak Tronda byl rychlejší a zamezil mu v útěku. Kam(y)l se bránil, ale jeho odpor byl marný. Do vody musel ač nechtěl. Co by to bylo za oslavu bez nějakého dobrého moku. A tak se popíjelo řezané a eskymovalo se. Zda rozjařenost a přísun moku měl za následek invazi krys na bazéně, to není známo. Ale dá se s jistotou říci, že se rodila jedna krysa za krysou jak houby po dešti. Což ovšem na předcházejících eskymácích nebylo zvykem. Dobrou náladu to však nijak nepoznamenalo. Ba naopak. Bylo rozhodnuto v započaté oslavě našeho kamaráda pokračovat. A tak se dlouho do noci v pařmence oslavovalo, hodnotilo, plánovalo a řešilo vše kolem vody. HODNĚ ÚSPĚCHŮ DO DALŠÍ TŘICÍTKY TI PŘEJÍ VŠICHNI Z CKO HARFA sev.konference .                                Velká pochvala :o)     Musím pochválit našeho Kaprála Heníka za maximální obětavost, při zajišťování vodácké výzbroje. A to jak pro našeho nejstaršího člena Mr.Dabiho, tak i pro ostatní členy CKO Harfy s.k. Mr.Dabi byl zajištěním jeho nového plavidla tak umocněn hřejivými pocity, že nechtěl ani pro nedočkavost  (osedlat a osahat si svou novou lodičku u rod.krbu) zajít s našim Kaprálem na obět :o). Pak se ale dal umluvit a na baštu šel. K jeho pověstnému kafíčku po gáblíku však již nedošlo. Po obědě srknul jen malé pivko a s neskrytou nedočkavostí velel k odjezdu domů . Další překvápko (což Heník bravůrně ovládá) se konalo po dojezdu do Aussigu. To, když jsem byl velice mile překvapen dodáním nového pádla s požadovanou barvou listu. Jak je vidno, Heník to má pevně pod palcem . Druhý den se již testovalo na bazéně. Chvála Kaprálu  !!!    Ohodnocení nafukovacího kajaku Hodnotí samotný majitel Dabi :   Říká se, že za málo peněz je málo muziky. Za tento kajak je ale muziky dostatek. Je velice stabilní, pohodlný, skladný a pro mou páteř váhově přijatelný (při přenášení). Reakce na změnu směru pomocí pádla je též dostačující (pro WW II – III / stejně nikdy nic těžšího jezdit již ve svém věku nebudu /).   Poznámka : Nikdy neříkej nikdy :o)   Jediné co lze výrobci malounko vytknout je, že toto plavidlo postrádá“ zrcadlo“ (opěrku na nohy). Díky vyrobení a namontování této opěrky (domo-robo) je posezení mnohem příjemnější a pádler v lodi stabilnější.   Poznámka : Co bychom pro našeho Dabiáše neudělali, ale zase si moc nevymýšlej:o)   Otestování jsem provedl při odemykání Doubravy a test vyšel k mé radosti. Tato lodička mně musí vydržet dokud budu jezdit. Proto jsem oba jezy na této říčce raději přenesl. Nechtěl jsem riskovat protržení.   Poznámka : Tento prezervativ je snadno opravitelný a zde početí rozhodně nehrozí :o)   Závěrem chci ještě jednou poděkovat kamarádům touto cestou za doporučení tohoto kajaku a za zařízení přijatelné ceny. Jinak bych si ho nemohl za plnou cenu pořídit.   Díky Váš Dabi   Poznámka : A jak vypadá spokojený Dabi při rozhovoru o svém kajaku? Oči řeknou vše :o)   Dlužím jednu radostnou zprávičku...    Přátelé, ač se to nezdá, je nás opět o dalšího člena více. Radostná zpráva je tedy pro mou zaneprázdněnost již nějaký ten týden stará, ale pro některé i tak bude novinkou. Ano, naše malá Ema se prokřičela na tento svět 22.5.2009 v 7:24 hodin, tedy k snídani. I přes svůj nedostatečný vzrůst, který jí prozatím nedovoluje nasoukat se do hydra, se o svá práva v oblasti přísunu poživatin náležitě a hlasitě zasazuje. To už je dobrý předpoklad pro budoucí admirálské velení. A tak zatím brázdí pomocí svého přibližovadla pouze souš a pohupuje se střídavě v náruči rodičů. Jak důvěrně známe otce, jistě při koupání (bez asistence matky) bedlivě testuje sílu stisku a práci rukou. Wildu totiž čeká nelehký úkol. Jak nám prozradil, hodlá odprodat svého „Vorvaně“ (plastová kánoe) a již vyhledává nějaké nafukovací rodinné plavidlo, čili vzducholoď. Bude tedy nutné zjistit, kterou stranou bude malá Ema cákat vodu do nafukovacího plavidla :o). Tož testuj a vyučuj.

 

---

 

15.6./2009 

  Mír s heroinem

Vídeňský summit ukázal, že protidrogová politika čeká na generální opravu

Není narkoman, přesto jen málokdo poznal drogy tak zblízka jako on. Zná se s farmáři, kteří pěstují v Andách koku, mluvil s pašeráky, kteří z ní vyrábějí kokain a dostávají ho na Západ, s kolumbijskými guerillovými bojovníky, pro něž bílý prášek znamená hlavní zdroj příjmu. On a jeho kolegové se setkali s narkobarony hledanými FBI, s afghánskými válečníky, kontrolujícími obchod s opiem, jednali s šéfy policejních komand i s vysokými úředníky OSN, kteří mají agendu na starosti.

Politolog Martin Jelsma šéfuje nizozemské nevládní organizaci TNI Drogy a demokracie, jejíchž terénních analýz drogové scény si cení experti, novináři i politici. Minulý týden měl na první pohled méně záživný program než zdolávání andských svahů: ve Vídni se sešli zástupci sto třiceti zemí OSN, aby jednali o budoucnosti protidrogové politiky. Narkotika jsou stále palčivějším problémem současného světa a dosavadní způsoby řešení problémů selhávají - produkce opia se například v minulých deseti letech zdvojnásobila. "Bylo to mimořádně frustrující," říká po skončení konference do telefonu Jelsma. "Menšina zemí blokuje jakékoli reformy. Ale pozitivní je, že tentokrát se jim dvacet šest států velmi ostře postavilo. Ještě nikdy nebyl konflikt o budoucnost drogové politiky tak vyhrocený jako dnes."

Krvavé Mexiko

Ten úterní večer měla obecní márnice v severomexickém městě Juárez opravdu napilno. Jen mezi půl pátou odpoledne a devátou večer sem pohřební služba přivezla k pitvě 17 mrtvých těl. Mezi nimi i zástupce městského policejního velitele a další tři policisty. Někteří z mužů měli hlavu oddělenou od trupu, jiná těla nesla stopy mučení, kulek se nedalo dopočítat. Krvavé úterý nebylo v Juárezu výjimkou. Loni v městské márnici skončilo 2300 zavražděných. Navzdory posilám a mezinárodním darům, z nichž si slušně vybavili laboratoř, tak juárezští patologové pitvají sedm dní v týdnu a dvanáct hodin denně. Jejich budovu přitom hlídá armáda, aby lékaři, shromažďující důkazy pro policii, sami neskončili na pitevním stole.

V Mexiku, z jehož juárezské pitevny přinesl před pár týdny velkou reportáž magazín Time, jde opravdu do tuhého. Ve stabilní zemi s dvanáctou největší ekonomikou světa a slušnou úrovní demokracie bylo jen v loňském roce v souvislosti s drogami zavražděno přes 6000 lidí, během osmi týdnů letošního roku dalších tisíc. Soupeřící drogové mafie, které na severu země (ale i v hlavním městě) bojují o teritorium a dodávky narkotik do Spojených států, vraždí své členy navzájem, ale i náhodné kolemjdoucí, státní úředníky, vysoce postavené policisty i běžné strážníky.

Politologové varují, že jižní soused USA by se po vzoru některých afrických zemí mohl proměnit v tzv. padlý stát, který ovládají zločinci a jejž nikdo nedokáže řídit. Je proto logické, že prezident Calderón se mafiánům postavil silou a poslal do oblasti armádu. Viděno z odstupu má ale celá věc ještě jeden rozměr - narkomafie nejsou příčina problémů, ale důsledek. Mexiko prožívá zatím poslední dějství dramatu nazvaného kdysi prezidentem Nixonem "válka proti drogám". Fatálně neúspěšné politiky, kterou Západ prosadil jako mezinárodní doktrínu, a na niž doplácí nejen on, ale hlavně rozvojové země.

Prohibice, která chutná

Týdeník The Economist v předvečer vídeňského summitu agentury OSN pro drogy a zločin napsal, že "podle jakýchkoli rozumných měřítek byla válka proti drogám vražedná, neliberální a zbytečná". Mexický příklad dobře ukazuje proč. V osmdesátých letech, kdy v amerických velkoměstech přišel do módy kokain, znepokojené úřady zvolily strategii trojí represe. Uživatelů drog, dodavatelů a výrobců. Věznice se plnily narkomany, kterým policie našla trochu bílého prášku po kapsách, do Jižní Ameriky vyrazila první vojenská komanda pomáhat místním diktátorům s ničením kokových plantáží a zpravodajské služby analyzovaly cesty, kudy zakázané stimulans do země proudí.

Podařilo se jim uzavřít karibskou trasu, kudy se drogy přepravovaly v lehkých letadlech přes ostrovy. Jenže problém se nevyřešil. Dealeři namísto leteckého mostu zvolili dopravu po zemi. Kokain začal proudit z Jižní Ameriky přes dlouhou a obtížně ohlídatelnou mexicko-americkou hranici. V Mexiku se zabydleli narkomafiáni, a když proti nim v roce 2006 nově zvolený prezident zakročil, rozpoutali krvavou válku.

Je pozoruhodné, že kromě volnomyšlenkářů patří k nejčastějším kritikům současné represivní protidrogové politiky ekonomové. Jejich poučky říkají, že existuje-li po nějakém zboží silná poptávka, pak jeho prohibice nevyvolá pokles spotřeby, ale jen vznik pružného černého trhu, vysoké ceny a sociální problémy. Tento model se na trhu s drogami opakuje stále dokola. Spojeným státům se sice podařilo miliardovými investicemi a vojenskou asistencí zničit počátkem nového tisíciletí část kokových plantáží v Kolumbii a zkrotit tamní guerilly, ale poptávku narkomanů na Západě pružně zaplnily nově vysazené keře v Peru a Bolívii. Výsledek: v roce 1998 se na světě vyrobilo 825 tun kokainu, v roce 2007 téměř tisíc tun. Obdobná logika zafungovala v jihovýchodní Asii. Produkci opia po nátlaku na Barmu, Laos a Thajsko převzal Afghánistán a během stejného období se množství suroviny vypěstované pro výrobu heroinu zdvojnásobilo. Uživit se bez koky

"Svět bez drog - dokážeme to!" znělo hrdé heslo zatím posledního velkého summitu OSN v New Yorku v roce 1998. Přijímaly se na něm smělé plány na úplné vymýcení kokainu, heroinu a marihuany, jedním z hlavních prostředků měla být důsledná represe. Už pět let poté OSN přemýšlela, jak ze slibu opatrně vybruslit. Počty závislých se nezměnily, množství vyrobených drog stoupá. Martin Jelsma tehdy v New Yorku pořádal seminář s jiným vyzněním. Symbolicky si na něm podaly ruku dvě ženy představující přehlížené oběti dosavadní politiky: bolivijská pěstitelka koky Omaya Moralesová a vyléčená černošská narkomanka Marsha Burnettová z New Yorku. Nevládní organizace argumentovaly, že válka proti drogám tvrdě dopadá na chudé pěstitele tradiční koky a opia v Asii a Jižní Americe, kteří nemají jinou možnost obživy.

A stejně tak politika kriminalizace na Západě postihuje hlavně běžné narkomany, kteří potřebují spíše pomoc než vězení. Od přijetí konvence OSN v roce 1988, přikazující členským státům kriminalizaci drog, celosvětově dramaticky stoupl počet vězňů. Odhaduje se přitom, že 95 procent z nich tvoří narkomani a menší dealeři, nikoli velké ryby.

Namísto nulové tolerance proto liberálnější experti v New Yorku prosazovali tzv. koncept "snižování rizik" (harm reduction), který by se nesnažil drogy smést z povrchu země, ale investoval peníze a energii jinak - do výměny jehel, dekriminalizace uživatelů, zdravotní péče, rozdělení zakázaných látek do kategorií s různou mírou nebezpečnosti, do podpory alternativního rozvoje v oblastech závislých na pěstování koky nebo opia.

Před jedenácti lety neměli šanci a snižování rizik se stalo v politických kruzích mimořádně ožehavým termínem. V roce 2006 na veřejnost unikla soukromá korespondence mezi šéfem příslušné agentury OSN a americkým zmocněncem, který vyhrožoval, že pokud se sousloví objeví v dokumentech OSN, zastaví USA finanční podporu agentuře.

Je to tam

Tabuizované slovní spojení se stalo i skrytou náloží vídeňského summitu. Téměř to vypadalo, že se členské státy nedohodnou na závěrečné deklaraci. Liberálnější země (Evropa, Austrálie, Bolívie) chtěly změnu kurzu, konzervativní (USA, Rusko, Japonsko) odmítaly podepsat závazek, kde se "snižování rizik" objeví. Některé jeho principy tak sice dokument obsahuje, ale o nový trend nejde.

"Je to zoufalá a zpolitizovaná debata, kterou se tahle část OSN úplně izoluje," popisuje atmosféru setkání Martin Jelsma. Ani Barack Obama do amerického přístupu žádnou změnu nevnesl. Po nástupu sice zrušil embargo na státní financování výměny jehel pro narkomany, ale to je všechno.

Šestadvacet nespokojených států, kterým lpění na válečnickém pojetí drogové politiky vadí, nakonec ve Vídni sepsalo k přijaté deklaraci vlastní malý dovětek a jejich zástupce jej přečetl na závěrečné tiskové konferenci. Říká se v něm zhruba, že tato šestadvacítka si pod částí deklarace představuje právě koncept snižování rizik, ačkoli v ní není ani jednou zmíněn. Vypadá to jako komická absurdita á la OSN, ale měla úspěch: ve vídeňském konferenčním sále se strhl mohutný aplaus. Přečteno 639x

---

12.6./2009

Výroční zpráva OSN o drogách: Sto let mezinárodní kontroly drog – úspěchy i výzvy